Bylo to v neděli, kdy jsme se já a moje dvě dráhé kamarádky (pro zjednodušení jim budeme říkat třeba slečna H a slečna R, protože si nepřejí odhalit svoji pravou identitu) vypravily na festival Mezi ploty do pražských Bohnic. A protože slečna H má tátu, kterého ji všechny strašně a tajně závidíme a obdivujeme, byla naše vstupenková situace značně jednodušší. V Bohnicích nejsme denně, takže jsme snadno zapomněly cestu k našemu oblíbenému ústavu. Naštěstí 3/4 Prahy mělo stejný nápad, takže jsme se nechaly unášet davem, já dokonce ani nezvedala nohy. Brzo po vstupu jsme si koupily energetický nápoj Kamikadze, který má skvělé účinky a podivné složení. Mně chutnal, dokud jsem si nepřečetla o přísadě "kravské lejno".

Ale to hlavní kvůli čemu jsme přijely nebyly energetické nápoje, ale hudba, z níž většina našich oblíbenců hrála na Poprask stage. Tam jsme se pěkně rozvalily a v našich dětských obličejích se zračilo napětí a velká očekávání. To povolilo až po 13. hodině, kdy zahrála slovenská kapela Horkýže slýže, která sice hraje moc pěkně, ale já prostě tý slovenštině nerozumím a jediný, co jsem pochytila byly výrazy "Paraguay, Uruguay, Peru" či tak nějak.

Pak se konečně dostavila Mňága a Žďorp - moji oblíbenci s neodolatelnou vizáží zoufalců nosících i do televize tričko z předloňského běhu Terryho Foxe. A nezklamali, byli stejně tak zoufalí, jak jsem očekávala. Navíc to vypadá, že by brzo mohli prorazit i do zahraničí, protože jejich angličtina se viditelně zlepšuje a Fialovo ou yez za každou druhou větou možná opravdu znamená, že se česká kapela konečně prosadí na MTV.

Můj drahý doprovod zleva: slečna R a její slavné boty Adidas, nápoj obsahující kravské lejno, můj neslavný batoh Adidas, neslavné sandále a neslavná taška slečny H a konečně naše milovaná slečna H.



Můj drahý doprovod zleva: slečna R a její slavné boty Adidas, nápoj obsahující kravské lejno, můj neslavný batoh Adidas, neslavné sandále a neslavná taška slečny H a konečně naše milovaná slečna H

100 stupňu Celsia = Mladí a pohlední  + BONUS: pestrobarevná čepice slečny H Pak jsme se přemístily na mladou, nadějnou a v neposlední řadě pohlednou kapelu 100 stupňů Celsia, kde si slečna R vystála dosti slušnou řadu, než se dostala na záchod. Vůbec ty záchody tam byly docela problémem - jediný přístupný záchod v budově střežila taková trhlá starší paní, která pustila dovnitř pár lidí a všechny je tam zamkla... Hm, jestli tohle má být vyjádření hlavní myšlenky festivalu - tj. začlenění chovanců do společnosti, tak nevim...

Každopádně 100 stupňu jsou velice milí, výtečně hrají, jsou hezcí, po 3. písničce se zpotí a za každou publiku děkují za pozornost a řikají něco jako: Díky lidi, tleskáte hlavně sobě. A taky oceňuju výtečný výkon dechové sekce jejíž tanečky jentak nezapomenu.

Ne, nelekejte, fakt jsem se nerozhodla zařadit sem svoji fotku. Tuhle od pohledu sympatickou slečnu vůbec neznám, ale má v sobě něco zvláštního a tak jsem si ji vyfotila. Uveřejňuju ji tady (doufám, že se nezlobí), abych vám trochu přiblížila situaci s nápoji. S těma to bylo dost bídné. Všude se prodávalo jen pivo - nealko nebo ledový čaj nebo (proboha!) Kofola. Ke konci už nebyla ani ta parodie na Colu a jediné co zbývalo bylo to, co příroda sama vybrala a doručila na váš stůl - tedy minerální voda Rajec, jejíž koupě za lidovou cenu 75 kč/litr byla tak lákavá, že jsme si ji koupily hned karton.

Sympatická slečna s ledovým čajem broskev

Vrchol dne - 17.00 - 18.00 na Poprask stage - Vypsaná fixa Já se mám a všechno je to krásný, to se teda máááááám....
A teď to, proč jsme my, obyčejné holky z vesnice, jely do nebezpečného velkoměsta a statečně překonávaly jeho nástrahy - 17.00 na Poprask stage - Vypsaná fixa! O pouhé dvě hodiny později další vrchol večera v režii naší nejzábavnější a nejlepší koncertní kapely Wohnout, která je naživo ještě lepší a ještě zábavnější než na desce, kterou mám mimochodem jenom jednu, takže jestli vám doma nějaká přebejvá, tak už víte, co s ní...

strhující kreace dne v podání naší milované Marty Ano, slečna Marta Jílková z Postoloprt tančí velice ráda (a velice dobře). strhující kreace dne v podání naší milované Marty Náplní festivalu byla nejenom hudba a divadlo, ale i různé výtvarné akce, jejíž výsledky slečnám H a R jistě ještě přinesou nějaké ocenění. (Slečna H ve skutečnosti není tak bledá, je mnohem bledší)

Na závěr této strhující reportáže, tohoto neuvěřitelného množství ohromujících postřehů a myšlenek bych chtěla říct, že festival byl povedený a pokud si to dopříště nějak vyřeší s těma záchodama, můžou se za rok opět těšit na naši skromnou výpravu.